Nedelni vylet aneb jak jsem (ne)jedl mistni speciality

Je nedele, aneb prilezitost objevovat mistni kulturu a pamatky. S celym MC tymem jsme se vydali do Lamaistickeho chramu, coz je jedno z nejvyznamnejsich mist v celem Pekingu. Bylo nas celkem devet, dost blby cislo, protoze se o jednoho cloveka nevejdeme do dvou taxiku. Pokusili jsme o jiz vyzkousenou strategii - zastavit taxi, na nic se neptat a narvat se tam v peti lidech, treba si toho ridic nevsimne. Vsiml, nasral se a jedna osoba musela vystoupit. Asi jsme ho natolik dopalili, ze pozadavek o zapnuti klimatizace vyhodnotil jako nejvyssi drzost a vyhodil i zbyle ctyri lidi. No ale nakonec sme si sehnali jiny taxale a vyrazili.

MC se podarilo v prubehu vikendu finalizovat plan, proto se vydali do chramu pozadat Buddhu a pomoc při jeho realizaci. Pri tomto procesu kazdy MC clen podepsal a pote obradne spalil kopii planu. Exchange tu docela frci, tak na tom asi neco bude...

Po navsteve chramu jsme se vydali na jidlo, coz znamena rozsahlou diskuzi, ze co to bude. Jedna cast chtela jit za ostatnimi praktikanty na pizzu a druha na nejaky tradicni cinsky jidlo. Ja jsem se klonil k te druhe variante, vsak pizzu jsem mel nedavno v jedne japonske restauraci :-) Skupinka se rozdelila a ja zustal v te „cina“ skupine, byla tam i Nina, zatim jsme oba meli dobrou naladu(viz. foto). Restaurace to byla takova malicka, hajzl měli na ulici a misto umyvadla takova nadoba, jak se z ni u nas ve skolnich jidelnach nebo na Seci toci caj. Po usazeni se mistni vrhli do objednavani, furt se necemu smali a my se na sebe s Ninou jen tak divali a cekali co bude. První prinesli nejaky omacky, který se davaji na varic uprostred stolu a v tom si pak macite a varite ostatní jidlo. Ano varite, tj. cokoliv co vam serviruji je syrove a vy si to sami udelate. To by mi jeste tak nevadilo, vsak tatarak miluju, ale mistni nabidka predcila me ocekavani. Nejdriv se na stole objevila nejaka zelenina, no to moc nezeru, ale budiz. Potom nejaky lysohlavky ci jiny houby (zase vedle)a dalsi prisli raci (to taky moc nemusim). No ale hlavni chod se teprve blizil. Nejdriv prede me postavili neco co vypadalo jak vymachana rohozka a az po chvilce mi vysvetlili, ze to je zaludek( to se mi navalilo poprve). Pote nasledovala rohozka white edition (druhej naval) a zavrsil to syrovej mozek (potreti). To sem se podival na Ninu, ktera byla taky radne zelena, a po rychlem vyhodnoceni situace na stole, kde jsem k pozivani nasli pouze kedlubnu a salat, jsme se rozhodli k omluve a rychle evakuaci.

Venku sme se v klidu rozdychali a vydali hledat druhou skupinku, ktera sla na pizzu. Samozrejme sme nevedeli kam mame jet, ale tady je nejlepsi kdyz nevite co, zavolat nejakymu cinanovi, dat mobil taxikarovi a oni se uz nejak dorozumi. Podobne to fungovalo i na miste, když jsme nemohli najit pizzeri, ale za pomoci nasi cinske spojky a dvou nahodnych chodcu jsme se nasli. Musim rict, ze po predchozim soku to byl uplny balzam pro oci i zaludek. Pizzy tu měli všechny mozne druhy a hlavne ta velikost. Nejvetsi verze je tak asi pro 5 osob a stoji cca 300 Kc (kdyz se to rozkraji na osm kousku, tak každý ten kousek je velky přes cely talir standardni velikosti). K prezrani mi stacilo 1,5 kousku Hawaie (akorat mam pocit, ze si tu trosku pletou ananas s cibuli, které tam bylo narozdil od prve zmineneho halda). Ale kazdopadne sem byl rad, ze jsem se vyhnul ryzi a vselijakemu syrovemu kdovicemu.

Po veceri sme se sami s Ninou vydali zpet, protoze tama vedla prima linka domu, tak na to nepotrebujeme nikoho mistniho. Ovsem netrvalo ani 5 minut a uz nas vyhazovali na konecne. Tak jsme nasli zastavku v obracenym (a spravnym) smeru a unaveni, ale super napapani dorazili domu. A dobry je ze pizzerii poznam i z autobusu, kdyz sem kolem ni jel dvakrat, takze se muzeme kdykoliv vratit.